Pozvánka na únorovou přednášku

12.02.2018 11:50

Milí přátelé,

oproti zažité tradici dnes ponecháváme pozvání na únorové setkání Jičínské besedy samotnému přednášejícímu, básníkovi a kunsthistorikovi Jaromíru Typltovi, jenž nám přiblíží významnou regionální osobnost a jednoho z největších sochařů 20. století Ladislava Zívra, o němž napsal obsáhlou, reprezentativní a vysoce ceněnou monografii:

„Vzpomínám si na dojmy z Jičína. V jedné z městských ulic stál za soumraku pohřební vůz jako monstrum s blikavým světlem lamp. Ulice svítící náledím. Nesmírný klid a černý prapor bez vlání. Několik nehybných, až hrůzně nehybných lidí. Mdlé světlo v okně. Obdélník rakve dvanácti nohou. Záblesk skleněných dveří pohřebního vozu, monstrum stojící na lidských nohou, jak jej soumrak scelil. Několik pozůstalých se tiše valí. Světlo bliká a nehlučně odchází. Nad tím se žene mrak a vzadu vychází měsíc.“

V tomto deníkovém záznamu, který je možno číst spíš jako skicu k obrazu, se sochař Ladislav Zívr (1909–1980) ohlíží za únorovými dny roku 1942, kdy do Jičína zajížděl z rodné Nové Paky, aby tu instaloval svoje plastiky v rámci skupinové výstavy „Umělci svému národu“ ve starém valdštejnském zámku. Právě v té době sochař začal se svými přáteli z mládí, malířem Františkem Grossem a fotografem Miroslavem Hákem, v dopisech a rozhovorech probírat program nové umělecké skupiny, k níž se nakonec po jistých výhradách připojil – později byla pojmenována na Skupinu 42 a dnes je vnímána jako jedno z nejdůležitějších uskupení českého moderního umění.

A ještě jedno Zívrovo setkání s Jičínem stojí za připomenutí: V říjnu roku 1978 zásluhou Miloše Šejna uspořádala jičínská galerie tehdy už těžce nemocnému umělci výstavu jeho plastik, která pro něj znamenala velké povzbuzení, protože v čase ideologické normalizace měl jako sochař hlásící se k modernímu umění jen málo příležitostí představit svoji práci. Byly to právě snímky z této výstavy, které přesvědčily výtvarného teoretika Jindřicha Chalupeckého, aby se po letech mlčení Zívrovi ozval a napsal mu do Ždírce u Staré Paky několik dopisů plných obdivu. V dopise ze dne 20. 11. 1979 mimo jiné uvedl: „Tobě se podařilo naposled své dílo dovršit a uzavřít. Asi za to vděčíš tomu, že ses uchýlil statečně do své samoty a zůstal v ní sám se svým světem. Tvým problémem bylo spojit přírodní a lidské a dovést v konečný, uzavřený tvar. To Tě stálo celý život a výsledek je něco, co se dá právem nazvat dílo.“

Ve své přednášce o Ladislavu Zívrovi, která proběhne v pátek 23. února 2018 od 18 hodin v Porotním sále jičínského zámku, se pokusím ve zkratce postihnout, jakými proměnami prošel během více než půlstoletí, po které trvala jeho tvůrčí dráha. Jeho dílo bývá rozdělováno do kapitol imaginativního kubismu, surrealismu, civilismu nebo poválečné abstrakce, ale bude dobré hned upozornit, že je to vlastně paradox. Na všech těchto proměnách si totiž Zívr jako sochař vyvzdorovával svou ústřední vizi. Jako syn z hrnčířského rodu si nade vše cenil rovnováhy, pevného usazení, zakořenění, a tak u soch zpravidla zdůrazňoval střed a dodržoval symetrii. A to byly hodnoty, které byly v umění dvacátého století často zpochybňovány a zavrhovány. Za to, že si je obhájil, vděčil Zívr mimo jiné přírodě rodného Podkrkonoší, ke které se upnul jako ke své nejdůležitější inspiraci.

 

Jaromír Typlt

 

Kontakt

Mgr. Pavel Kracík

Nábřeží Irmy Geisslové 606
Jičín
50601

724 514 301

NOVINKY

Pozvánka na únorovou přednášku

12.02.2018 11:50
Milí přátelé, oproti zažité tradici dnes ponecháváme pozvání na únorové setkání Jičínské besedy...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Jičínská beseda doporučuje právní služby advokátní kanceláře 

 NOVOTNÝ & PARTNERS s.r.o. 

Silná opora jičínských neziskových organizací!