Symbolické usmíření Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičínem 

Na jaře roku 1880 proběhl na stránkách jičínského tisku nešťastný a zbytečný spor mezi gymnaziálním profesorem Antonínem Vánkomilem Malochem a jičínskou veřejností. Krátce poté prof. Maloch nečekaně zemřel. Vinou jeho náhlé smrti již nemohl být spor urovnán.

 130 let poté, na jaře roku 2010 se Jičínská beseda, Město Jičín a krajanský spolek Jičín v Praze pokusily o symbolické usmíření prof. A. V. Malocha s městem Jičínem…   

 

Kdo vlastně byl Antonín Vánkomil Maloch? 

Jméno tohoto muže je dnes známo již jen odborníkům, z povědomí širší veřejnosti se bohužel zcela vytratilo. A přeci před námi povstává výrazná, velmi nadaná a tvůrčí osobnost, vědec s širokým spektrem odborných zájmů a především pak historik a topograf, o němž jeho žáci říkávali, že je třetím dějepiscem království českého, hned po Františku Palackém a Václavu Vladivoji Tomkovi.

Antonín Maloch se narodil v Praze 30. srpna 1823. Již v době svých studií práv a filozofie na pražské univerzitě byl výtečným topografem a jako student přispíval do slavné monografie Franze Alexandera Hebera věnované českým hradům. Svým přístupem založeným na dobré znalosti historických pramenů a jejich kritice mladý Maloch povznesl Heberovu práci na vyšší úroveň a po předčasné Heberově smrti se dokonce pokusil ve vydávání monografie sám pokračovat. Jeho velikým snem byl sepsat monumentální historicko-topografický popis Čech, který by se opíral o autentické písemné prameny a jehož hloubka i rozsah by v té době neměly obdobu ani v Čechách,a ni v sousedních zemích. Za tímto účelem se pustil do důkladné rešerše zemských desek, leč jeho práce byla již v samém počátku přerušena. R. 1849 byl mladý začínající pedagog přeložen jako suplující profesor do Jindřichova Hradce, odkud byl záhy v roce 1851 povolán do Jičína, kde zůstal až do své smrti r. 1880.

Antonín Vánkomil /Zefyrin/ Maloch (foto: archiv RMaG Jičín).

 

Maloch nebyl v Jičíně rád. Připadal si zde zastrčený, omezovaný, nedoceněný, daleko od vytoužené Prahy - centra vědecké dění, ve kterém by mohl lépe rozvinout své vlohy a zúročit své znalosti. V jednom dopise Františku Palackému si stýská na vyhnanství na venkově, kde v bídné nečinnosti strádati musí a zklamání, které prožíval, se odráží i v řádcích napsaných Fr. L. Riegrovi, v nichž píše, že kdyby nebyl poután rodinnými okolnostmi, dávno by se již zřekl svého zaměstnání a odstěhoval se do Prahy, kde by se byť v nuznějším postavení raději věnoval vědecké práci.

O bídné nečinnosti, zmiňované v dopise Palackému, se však nedá hovořit. Již od svého příchodu do Jičína vykazoval prof. Maloch široké vědecké aktivity. Sepsal řadu dodnes kvalitních regionálně-historických studií, fenomenální byl jeho úspěch, když Belgická akademi věd vyhlásila soutěž o cenu 6 000 franků, jenž obdrží ten, který zodpoví otázku: Kde se narodil císař Karel Veliký? Malochova práce byla vyhodnocena jako odborně a metodicky nejlepší a stala se prací vítěznou. Koncem 50. let 19. století se Maloch výrazně podílel na odborné úrovni Riegrova slovníku naučného, do kterého nejen že přispíval svými texty, ale rovněž ovlivňoval strukturu a celkovou koncepci díla. Svou erudici prokázal i počátem 60. let 19. století, kdy upozornil na jazykové nesrovnalosti v Rukopise královédvorském. V té době byla pravost rukopisů v českých zemích neotřesitelná a jakékoliv zpochybnění by případnému kritikovi vyneslo tvrdé a nemilosrdné zatracení. Maloch se při svém důkladném prostudování rukopisu zaměřil na slova neslovanského původu, kde jej mimojiné zaujal výraz “tábor”, jenž se ve smyslu vojenského ležení začal užívat až počátkem 15. století. Maloch jako správný vlastenec o pravosti rukopisu nikterak nepochyboval, jako vědec však cítil rozpor a proto se v této věci obrátil na Fr. Palackého. Odpovědi se za svého života nedočkal, nastolil tak ale problematiku výrazu “tábor”, kterou se v pozdějším rukopisném sporu zabýval např. známý český historik Josef Pekař.

 

                                                   Koncept dopisu Františku Palackému, ve kterém si Maloch stýská na vyhnanství na venkově, kde musí setrvávat v bídné nečinnosti.

 

Vedle historie Maloch zaměřil svou pozornost též celé řadě dalších vědních oborů a nutno podotknout, že v mnoha případech výsledky jeho práce přesáhly svým významem rámec regionu. Jeho studie “Nesnáze českého horopisu” představuje vůbec první vědecké zpracování problematiky oronym a svého vydání se tato toponomastická práce dočkala i v polovině 20. století. Na poli muzikologie vydal Maloch spolu s páterem Janem Tobiáškem rozsáhlou monografii České zpěvy, čítající něco málo přes 500 textů českých písní i s nápěvy. Výsledky svého dialektologického bádání a terénního výzkumu nářečí Jičínska nakonec ochotně poskytl zakladateli moderní české dialektologie prof. A. V. Šemberovi. Nemalý byl též Malochův přínos pro rozvoj místní turistiky. Jako největší znalec a propagátor Prachovských skal, jejichž průzkumu a dokumentaci věnoval mnoho let svého života, stál u zrodu soustavného turistického zájmu o tento skalní komplex. A byl to prof. Maloch, kdo na Starém Hrádku v Prachovských skalách prováděl vůbec první archeologické výzkumy.

Rukopis Malochových Dějin města Jičína, uložený dnes v StOA Jičín.

 

Široké spektrum vědeckých zájmů bylo ale zároveň Malochovým slabým místem. Pro přemíru svých aktivit neměl čas se soustavně věnovat sepisování dějin města Jičína, na kterých začal pracovat hned po svém příchodu do Jičína. Nikdy se však neopomínal zmínit, jak skvělé dějiny Jičína sepisuje. Za to si zpočátku vysloužil uznání, jelikož ale práce stále nepřicházela, dočkal se později již jen kritických poznámek. Nebylo to jen široké spektrum zájmů, co tříštilo Malochovo úsilí na vydání dějin Jičína, byly to též těžkosti a bolestné události v jeho soukromém životě. Jeho první žena zemřela krátce po porodu, dcera Hermína zemřela v 7 letech. Z druhého manželství vzešly čtyři děti, tři chlapci však rovněž v ranném věku krátce po sobě zemřeli. To vše spolu s vytrácející se nadějí na návrat do Prahy tlumilo Malochovo nadšení, ovlivňovalo duševní rovnováhu a podepisovalo se na jeho vědecké práci. Nešťastný byl i samotný závěr Malochova života, poznamenaný nechutným sporem.

 

Nešťastný a zbytečný spor

Vyvrcholením Malochova dlouholetého zájmu o Prachovské skály byla jeho snaha vytvořit detailní a přesnou mapu těchto skal. Od r. 1874 pomocí kompasu a prostřednictvím metody krokování pilně dokumentoval celý skalní komplex a jelikož nebyl kartograf, předal r. 1877 své originální zákresy profesionálnímu litografovi, který je měl překreslit do finální podoby určené pro tisk. Vinou litografovy nemoci se ale celá věc nepříjemně protahovala a my dnes již víme, že dílo nebylo nikdy dokončeno.

O dva roky později, po slavné návštěvě Vojty Náprstka s Americkým klubem dam r. 1879, požádali studenti prof. Malocha, aby jim načrtl plánek skal jako vodítko pro jejich výpravy, během nichž značili první turistické stezky. Prof. Maloch jejich žádosti ochotně vyhověl, netušil však, že studenti zajdou mnohem dál. Na podkladě jeho náčrtku studenti podle svých schopností nakreslili jednoduchý plán Prachovských skal, který následně počátkem února 1880 vydali v jičínské knihtiskárně Františka Návesníka. Prof. Maloch byl jejich činem velmi nepříjemně zaskočen. Nejen že ho studenti v jeho záměru předběhli, daleko více mu vadilo, že je nedokonalé dílko v místním tisku spojováno s jeho jménem. Maloch se proto na stránkách novin od plánku distancoval a kriticky jej zhodnotil nelichotivými slovy.

 

 Plánek, který vše způsobil…. 1. mapa Prachovských skal nakreslená studenty jičínského gymnázia a vydaná počátkem února r. 1880 v jičínské knihtiskárně Františka Návesníka. Měřítko neudáno, pravděpodobně 1:12 500, rozměry 17x19 cm, písmo do originálu kreslil ředitel Pedagogického ústavu v Jičíně Josef Walter. Mapa tehdy stála 10 krejcarů, do dnešních dnů se dochovalo pouze několik exemplářů.

 

Následovala ostrá reakce, pod níž byla podepsána Návesníkova tiskárna, která Malocha opakovaně a tvrdošíjně spojovala se vznikem mapy, obvinila ho z urážky gymnázia, tiskárny a jičínské veřejnosti, a tvrdě rovněž zaútočila na Malochovo nejslabší místo, když poznamenala, že z jeho 29 let trvající práce věnované Jičínu a okolí nikdo dosud nic neviděl a sotva kdy uvidí.

Maloch byl drzostí novinového článku nadmíru rozhořčen a ohradil se proti němu další, velmi emotivní reakcí, v níž mimo jiné opakuje, že si je sám velmi dobře vědom nepřátelství valné části jičínské veřejnosti. Ve stejném čísle, hned za jeho textem, byla otištěna uklidňující prosba jičínských občanů, kteří ujišťovali Malocha, že pouze od něj se mohou dočkat důkladné monografie o dějinách Jičína, a prosili jej, aby se nenechal odradit zlými útoky a pokračoval v namáhavé práci historika.

V této napjaté atmosféře odjel prof. Maloch s rodinou na velikonoční svátky do Prahy, kde měl údajně vyjednávat s nakladatelem o vydání své monografie. A tehdy, pouhé tři týdny po vyhroceném sporu, Antonín Vánkomil Maloch náhle zemřel dne 3. dubna 1880.  

 

Symbolické usmíření

Během našeho snažení navrátit Malochovu osobnost nazpět do povědomí jičínské veřejnosti, kam plným právem patří, před námi vyvstal i tento starý stín, vědomí, že se Antonín Vánkomil Maloch nakonec nerozešel s Jičínem zcela v dobrém.

Současně se ale nečekaně vynořila i vzácná příležitost, jak docílit alespoň jakéhosi dodatečného symbolického usmíření. Malochův hrob na pražských Olšanech byl až do jara r. 2010 již více jak půl století opuštěn, zanedbán a žulový náhrobek pomalu podléhal zkáze. 

Zanedbaný a opuštěný hrob A. V. Malocha na pražských Olšanských hřbitovech

Stav hrobového místa III-7-16 na jaře 2010. 

 

Jsme hluboce přesvědčeni, že nebylo vhodnější cesty, jak prokázat, že Jičín na Malocha nezapomněl, váží si jeho památky a uchovává ji v úctě, než že se přihlásí a postará o důstojnou úpravu místa jeho posledního odpočinku. Na konci zimy r. 2010 se proto Jičínská beseda zavázala Magistrátu hl. m. Prahy náležitě pečovat o Malochův hrob a převzala jej do své správy.

Starosta města Jičína, pan Ing. Martin Puš jako zástupce celé široké jičínské veřejnosti ochotně převzal záštitu nad kompletní rekonstrukcí Malochova hrobu, na kterou Město Jičín následně uvolnilo finanční částku 16 852,- Kč. K záměru rekonstrukce se přidal i krajanský spolek Jičín v Praze, který přispěl finanční částkou 1 000,- Kč.

   

            Kompletně zrekonstruovaný hrob prof. A. V. Malocha

 

Ve středu 9. června 2010 v 10 hodin proběhl na památných Olšanských hřbitovech u hrobového místa III-7-16 při příležitosti dokončení kompletní rekonstrukce Malochova hrobu slavnostní pietní akt

Symbolické usmíření c.k. gymnaziálního profesora Antonína Vánkomila Malocha s městem Jičínem.

  

 

Pietního aktu se zúčastnili zástupci města Jičína v čele se starostou Ing. Martinem Pušem a místostarostou Mgr. Richardem Konířem, místopředseda senátu ČR pan MVDr. Jiří Liška, členové krajanského spolku Jičín v Praze v čele s PhDr. Karolem Bílkem, potomci prof. A. V. Malocha paní Drnková se synem Mgr. Drnkou, vedoucí Správy Olšanských hřbitovů paní Ilona Šindelářová, bez jejíž vstřícnosti by se nám celý záměr rovněž nepodařilo zrealizovat a duchovní P. ICLic. Mgr. Miloš Szabo z římskokatolické farnosti u kostela sv. Prokopa, díky jehož vystoupení získal pietní akt symbolického usmíření i spirituální rovinu.

Všem jmenovaným patří naše veliké a upřímné poděkování.


 

Alespoň symbolické usmíření po 130 letech...  

 

Kontakt

Mgr. Pavel Kracík

Nábřeží Irmy Geisslové 606
Jičín
50601

724 514 301

NOVINKY

Pozvánka na dubnovou přednášku

21.04.2017 13:39
Na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století se v Jičíně a jeho okolí vyprávělo o takzvaném...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Jičínská beseda doporučuje právní služby advokátní kanceláře 

 NOVOTNÝ & PARTNERS s.r.o. 

Silná opora jičínských neziskových organizací!