Obraz(y) Karla Škréty v jičínském kostele sv. Ignáce

28.06.2010 20:19

Za skutečně velký objev lze označit zjištění, že autorem obrazu Zvěstování Panně Marii, který dlouhá léta visel na hudební kruchtě kostela sv. Ignáce v Jičíně, je velikán české barokní malby a jeden z nejvýznamnějších českých výtvarných umělců Karel Škréta starší (1610-1674).

Obraz až doposud primární pozornosti kunsthistoriků spíše unikal. Ve starší literatuře zůstával téměř nepovšimnut a většinou byl uváděn jako dílo anonymního umělce. Nezaregistroval jej dokonce ani největší znalec Škrétova díla, profesor PhDr. Jaromír Neumann, DrSc. Pouze ve dvou odborných titulech se vyskytly ojedinělé domněnky, že obraz pochází ze Škrétova okruhu: Poche, Emanuel a kolektiv 1977: Umělecké památky Čech, sv. I, s. 596, Praha; Wagner, Jaroslav 1979: Jičín, s. 86, Praha.

 

 Zvěstování Panně Marii od Karla Škréty (olejomalba, rozměry 240 x 132 cm).

 

Právě tyto zmínky vedly pracovníky Sbírky starého umění Národní galerie v Praze k tomu, že jičínský obraz zařadili na seznam děl, u nichž bude v rámci příprav výstavy věnované Karlu Škrétovi nutno provést revizi a jejich autorství exaktně prověřit. Z jičínského kostela proto malba putovala do dílny restaurátorů, akademických malířů Jany a Tomáše Záhořových, kteří ji podrobili preciznímu technicko-technologickému průzkumu, zahrnujícímu laboratorní analýzu barevných vrstev, snímání díla ve viditelném, ultrafialovém a infračerveném spektru a zhotovení rentgenových snímků.

Výsledky průzkumu přesvědčivě doložily Škrétovo autorství. Zcela rozhodujícím byl podle restaurátora Tomáše Záhoře rentgenogram, na němž byl krásně patrný autentický Škrétův rukopis, který je skutečně virtuosní a nezaměnitelný. Rentgenogram vyloučil i případné připsání obrazu synovi slavného malíře, Karlu Škrétovi mladšímu, který se rovněž věnoval malířství, snažil se napodobovat otcův styl, ale neměl jeho dynamiku a bravurnost.

Určení Škrétova autorství v minulosti komplikovaly i několikeré přemalby obrazu, které se navíc nedržely originálu. Nejen kvůli těmto neodborným opravám, ale především s ohledem na havarijní stav malby bylo nutné následně provést náročné zrestaurování celého díla. Vinou dlouhodobých extrémních klimatických podmínek v interiéru kostela bylo plátno zkřehlé, povrch malby znečištěn silnou vrstvou prachových depozitů a rušivě deformován výraznými krakelami (trhlinkami v barevné vrstvě malby). Nejzávažněji byla poškozena levá a horní část obrazu s deformujícími přemalbami inkarnátu (odstínu lidské pleti) a drapérií (roucha či šaty a jejich úprava). V těchto místech došlo k mechanickému proražení plátna, uvolnění barevné vrstvy s podkladem a její částečné ztrátě. Výrazné poškození malby rovněž způsobilo vsazení obrazu do druhotného slohového ozdobného rámu, během kterého byl původní, přibližně polokulovitě zaoblený horní okraj plátna oříznut na jiný, členitý formát. 

 

   

Nejvíce poškozená část obrazu: mechanické protržení plátna v místě andělovy ruky, deformující přemalby inkarnátu a drapérií, uvolnění barevné vrstvy s podkladem a její částečné odpadnutí, rušivé zdeformování povrchu malby výraznými krakerami.

 

Takto poškozené plátno bylo nezbytné za tepla nažehlit na nové celolněné plátno a napnout na klasický klínový rám. Poté restaurátoři opatrně zeslabili, popř. zcela odstranili nepůvodní zásahy, čímž došlo k významné obnově Škrétova charakteristického malířského rukopisu. Po dočištění malby byly veškeré defekty vytmeleny, malba retušována a opatřena závěrečným ochranným lakem.

Námětově je Škrétovo dílo Zvěstování Panně Marii pojato tradičním způsobem: archanděl Gabriel s bílou lilií, symbolizující neposkvrněné početí, se snáší na oblaku a promlouvá k Panně Marii, která pokorně přijímá jeho zvěst: “Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš…” (Lukáš 1, 31). Nad hlavou archanděla je bílá holubice symbolizující Ducha svatého a množství andílků s květinovými festony (dekorativními prvky). Jelikož je téma Zvěstování Panny Marie poměrně častým námětem Škrétova díla, bylo možné použít metody komparace jako dalšího prostředku dokazujícího Škrétova autorství. Jedna ze srovnávaných prací, Škrétova kresebná studie obrazu Zvěstování, uložená ve sbírkách berlínského muzea, dokonce při zrcadlovém obrácení vykazovala až nebývalé shody, zda se ovšem skutečně jedná o studii k jičínskému obrazu není pochopitelně průkazné.

 

Jednoznačně rozhodující pro přisouzení autorství obrazu Karlu Škrétovi staršímu byl rentgenogram obličejových partií Marie a anděla.

 

O obraze samotném bohužel nemáme mnoho zpráv. Podle kunsthistoriků obraz vznikl zřejmě někdy v 60. letech 17. století. Rešerše archivních pramenů v tomto směru nepřinesly žádná zjištění, proto stále neznáme odpověď na základní otázku, kdo byl donátorem obrazu, tedy kdo jej objednal a zaplatil. O malířových stycích s jičínskými jezuity stejně jako s rodem Valdštejnů nemáme dosud bližších údajů. Hypoteticky se nabízí spojení s Maxmiliánem z Valdštejna (†19.2.1654), blízkým příbuzným Albrechta z Valdštejna a zakladatelem mnichovohradišťské větve Valdštejnů, který v jičínském kostele donoval celkem sedm oltářů.

 

Hudební kruchta v kostele sv. Ignáce, na kterou byl r. 1900 umístěn Škrétův obraz Zvěstování Panně Marii, bezesporu jedno z velmi kvalitních mistrových děl.

 

Umístění obrazu na hudební kruchtě kostela je až druhotné, neboť původně byla malba zcela jistě součástí oltáře. Mohlo se jednat o jeden z dnes již neexistujících oltářů interiéru kostela sv. Ignáce. Po mimořádné tiskové konferenci konané 17. června 2010 v Porotním sále jičínského zámku a věnované prezentaci nových zjištění o Škrétově obraze se Jičínská beseda obrátila na kurátorku Národní galerie v Praze, Mgr. Andreu Rousovou. Upozornila ji na unikátní dobovou fotografii levého postranního oltáře v kostele sv. Ignáce, která byla publikována v roce 1906 ve studii Bedřicha Profelda a Antonína Martínka (str. 26) a která zachycuje barokní mariánský oltář před novogotickou úpravou (Profeld, Bedřich – Martínek, Antonín 1906: Kostel sv. Ignáce, Výroční zpráva c. k. vyšší reálky v Jičíně za školní rok 1905-6, s. 3-33, Jičín.).  

 

Levý postranní oltář Panny Marie Rušánské před novogotickou úpravou.

 

Pokud fotografii Škrétova obrazu Zvěstování Panně Marii převedeme do černobílé škály a zmenšíme na velikost oltářního obrazu zachyceného na fotografii, následným srovnáním zjistíme shodu. Patrný je identický tvar, světelná intenzita i identické rozložení světlých ploch v místě Mariiny tváře a levé paže, andělovy tváře, krku, pravého boku a pokrčených nohou zakrytých oděvem. Zřejmá je rovněž stejná profilace a tvar ozdobného rámu obou porovnávaných obrazů:

 

Mariina tvář a levá paže; andělova tvář a krk, pravý bok a pokrčené nohy zakryté oděvem.

 

Až do roku 1900 se tedy Škrétův obraz Zvěstování Panně Marii nacházel na levém postranním oltáři Panny Marie, odkud byl v souvislosti s novogotickou přestavbou oltáře přemístěn na hudební kruchtu. Jak dlouho byl na tomto oltáři umístěn a zda to bylo původní umístění Škrétova plátna, bohužel nevíme.

V rámci novogotické úpravy interiéru kostela byl r. 1900 kompletně přestavěn i pravý postranní oltář sv. Sekundiny, jejíž oltářní obraz byl rovněž přesunut na hudební kruchtu. Překvapující je fakt, že i tento obraz je podle kunsthistoriků pravděpodobně dílem Karla Škréty. Původní malba je ale v určitých partiích silně přemalována, proto bude rovněž nutný její podrobný technologický průzkum.

Kontakt

Mgr. Pavel Kracík

Nábřeží Irmy Geisslové 606
Jičín
50601

724 514 301

NOVINKY

Pozvánka na dubnovou přednášku

21.04.2017 13:39
Na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století se v Jičíně a jeho okolí vyprávělo o takzvaném...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Jičínská beseda doporučuje právní služby advokátní kanceláře 

 NOVOTNÝ & PARTNERS s.r.o. 

Silná opora jičínských neziskových organizací!